Tři mýty

Orfeova cesta do podsvětí

Euridika, krásná lesní panna, jednou ve své snaze uniknout Aristeiovi, který ji pronásledoval na pobřeží jedné řeky, šlápla na jedovatého hada. had ji kousl a ona zemřela. A tehdy neutišitelný Orfeus sešel do Podsvětí, aby ji vrátil opět mezi živé. Jeho hudba uchvátila Podsvětí a všichni okouzleni zapomínají na všechny útrapy a tresty. Sysifos, Tantalos, Danaidy a všichni ostatní zastavují své neustálé pronásledování, aby si mohli vychutnat jeho božskou hudbu.

Až nakonec Hádes a Persefony souhlasí s tím, že mu dají zpět jeho ženu, ale pod jednou podmínkou, jak se bude Orfeus vracet a Euridika ho bude následovat, nesmí se na ni otočit ani podívat, dokud nevyjdou úplně z podzemí. Ale úsek před tím než vyšli na světlo slunce, pochybnosti zda ho následuje její stín, ho nenechali na pokoji. V jednom okamžiku se otočil, aby se přesvědčil, zda ho podzemní bohové neošálili. A tehdy už bylo vše zbytečné. Euridika umírá definitivně a Hádes je neoblomný vůči prosbám tragického Orfea.  

     

Únos Persefoni

Persefoni, jediná dcera bohyně Dimitry, vyrůstala šťastná vedle své matky a ostatních bohyň, když se do ní Hádes zamiloval a unesl ji. Ve chvíli, kdy dívka trhala narcis v háji, otevřela se země a Hádes ji vzal do podsvětí. Dimitra, jakmile objevila zmizení své dcery, začala ji hledat. Cestovala ve dne a v noci všude, do té doby známém světě se strachem a smutkem. Když jí nakonec Slunce prozradilo pravdu, bohyně se tak rozhněvala, že odešla z Olympu, zanedbala své povinnosti a převtělila se ve stařenu, která vstoupila do služeb krále Kelea v Elevsíně. V tomto období zůstala země bez plodů, zemědělství se nevyvíjelo, nic nerostlo, nic nepřinášelo plody, lidé trpěli neúrodou. Tehdy Zeus rozhodl, aby Hádes vrátil Persefoni zpět, protože Dimitra vyhrožovala, že nevyroste ani stéblo ze země.

Hádes s tím souhlasil, pustil svou ženu na zemský povrch ke své matce, ale lstivě jí dal sníst kousek granátového jablka, což bylo dostatečné k tomu, aby se Persefoni neustále vracela do podsvětí. A tak došlo k následující domluvě s Hádem: osm měsíců v roce pobývala Persefoni na povrchu země u své matky a čtyři měsíce v podsvětí se svým mužem. Dimitra toto řešení přijala a ve velmi krátké době se země pokryla klasy, na stromech vyrašilo listí a z půdy vyrůstaly rostliny různého druhu, vše rodilo plody. Od té doby se všechno zelenalo osm měsíců v roce. V období čtyř měsíců, kdy se bohyně musela odloučit od své dcery, bylo vše jako mrtvé.           

Přistižení Arese a Afrodity

Když se Hefaistos dozvěděl od Slunce, který vše vidí, že ho jeho žena podvádí s Aresem, rozhodl se, že jim připraví léčku. Zhotovil kouzelnou a neviditelnou síť a rozjel se na Limnos. V noci, kdy Ares navštívil Afroditino lůžko, přišel Hefaistos a přistihl oba milence v pravou chvíli a zadržel je pod tímto sítem. Potom svolal všechny bohy z Olympu i Dia, aby si postěžoval. Bohyně se zastyděly a odmítly přijít, zatímco bohové se nadchli. Dokonce Apollón řekl se smíchem Hermesovi, že Hefaistos i přes to, že je kulhavý, dokázal šikovně milenecký pár přistihnout a přivést Arese do této těžké situace, v jaké ho nyní vidí ostatní bohové. "Ty by jsi chtěl zažít takovou ostudu?", zeptal se ho. Hermes, mazaný jako vždy, mu odpověděl, že by si moc přál být na místě Arese a vůbec by mu nevadilo i kdyby ho třikrát svázali řetězem a i kdyby ho viděli všichni bohové a bohyně. A tak tato historka skončila smíchem bohů, jak nám popisuje Homér.